Pripjaťské orgasmy IV.

Evoluční biologové jsou prasata

Část čtvrtá, ve které Emil po letech okusí krásu těsné vagíny a profesor Bořivoj Flígr předvede, jaké je strašné prase.

Emil Chcapotka přes několik zdí slyšel, jak Marcela vyvádí, heká a upí, jak pod ní praští materiál chatrného dvojlůžka a skřípe drátěný rošt. Nechávalo ho to klidným. Manželčiny milostné avantýry, snesou-li ta zvěrstva páchaná Marcelou na tesařských učních onen eufemismus, ho naučily podobné věci neřešit. Přivedla-li si Marcela domů milence v čase Emilovy přítomnosti, manžel se sebral a šel si do kuchyně číst svého oblíbeného Murakamiho, případně luštit osmisměrky. Pustil si k tomu Radiožurnál, zvýšil hlasitost na maximum a nalhával si, že podobné věci se dějí v každé druhé rodině.

Teď byla ovšem situace podstatně jiná. Manželka se mu sice zrovna kurvila, on sám se ale nalézal v přítomnosti pripjaťské lehké děvy Saši, která si před ním pomalu vysvlékala svou černou saténovou košilku. Bylo nanejvýš pravděpodobné, že ho po letech víceméně dobrovolného celibátu čeká koitus. Vzácná erekce, které dosáhl během sledování bizarní felace v hale zámečku, překvapivě stále přetrvávala. Topořivá tělesa podměrečného klacíku zůstávala nalitá krví, varlata se chtivě tlačila do tříselných kanálů, připravena poskytnout do mlýna případného milostného řádění něco málo mužských pohlavních buněk.

Continue reading

Posted in četba na pokračování, Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , | Leave a comment

Pripjaťské orgasmy III.

Poštěváky v proudu termických neutronů

Část třetí, ve které manželé Chcapotkovi blíže poznají mutanty pana Landy, načež dojde k řadě obscénností a jedné mohutné poševní erupci.

Muž ve fraku vedl své zákazníky do města, které bylo městem vlastně už jenom z jedné poloviny. Z poloviny druhé šlo o smíšený, neudržovaný les. Kráčeli hustou mlhou, míjeli opuštěné brutalistické stavby a panelové domy. Vlad Landa si vesele prozpěvoval, ostatní ovšem zařezaně mlčeli. Emil pokukoval po své obézní manželce, jestli náhodou neprojevuje znaky znepokojení, ta však své sádlo a faldy nesla Pripjatí zcela klidně, brunátnou tvář jí zdobil nepřítomný škleb. I on se proto rozhodl být klidný, ačkoliv tentokrát to dalo celkem zabrat.

Continue reading

Posted in četba na pokračování, Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Pripjaťské orgasmy III.

Pripjaťské orgasmy II.

Připásej se pásovým oparem a jedem!

Část druhá, ve které čtenář pozná sympatický manželský pár a následně s ním podnikne sexuální výlet na Ukrajinu.

Marcela Chcapotková vážila osmadevadesát kilogramů, bylo jí padesát let a její vulva připomínala po čtyřech porodech tlamu hlubokomořského ďasa. Marcelino nejoblíbenější oblečení představovaly vytahané tepláky s gumovými poutky přes paty, a jestli něco nenáviděla, tak to bylo denní používání antiperspirantu. Co ovšem vyloženě milovala, byl sex. Ten v jejím životě představoval alfu i omegu. Byla neukojitelná a při souložích často schválně prděla. Měla vyzkoušeno, že tyto a podobné nízké živočišné projevy působí na její milence coby sexuální tlumiče, oddalují ejakulaci a ve správně odměřovaných dávkách dovedou koitus prodloužit tak, aby vždy spolehlivě dosáhla orgasmu.

Continue reading

Posted in četba na pokračování, Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Pripjaťské orgasmy II.

Pripjaťské orgasmy I.

Nukleární gloryhole

Část první, ve které se čtenář seznámí s nejnebezpečnější erotickou pomůckou na světě.

Pod vnitřním betonovým sarkofágem čtvrtého bloku Černobylské jaderné elektrárny byla naprostá tma. A taky ticho. Dokonalé zlověstné ticho, které způsobovalo, že profesor Čirůvka vnímal tepot vlastního srdce jako ohlušující rachot pneumatického bucharu. Dozimetr měl vypnutý. Takhle blízko roztaveného RBMK reaktoru už radiace dosahovala takových hodnot, že se stávala neměřitelnou a reproduktor přístroje místo typického praskání pouze nesnesitelně syčel. Světelné kužely elektrických svítilen bloudily po rezavém potrubí, žilnatině dávno mrtvých elektrických rozvodů a zkroucených nosných traverzách. Ve vzduchu byla spousta jemného radioaktivního prachu, ten ve světle lampy tancoval jako miliony a miliony mikroskopických šedých balerín smrti.

 

Continue reading

Posted in četba na pokračování | Tagged , , , , , , , , , , , , , , , | Leave a comment

V lese bez čepice

Seděl jsem v kotelně na židli. Byla to těžká železná židle z chirurgické oceli a studila mě do nahatého zadku. Ze všeho nejvíc na světě jsem si v tu chvíli přál, abych se mohl zvednout a utéct někam hrozně daleko od všeho, do čeho jsem se dostal. To ale samozřejmě nešlo. Do ramenou se mi opíraly dlaně Uršulčiných goril, tlačily mě proti perforovanému sedátku a já byl beznadějně zafixován na místě. Nebulel jsem, nevtipkoval, ani se nesnažil něco někomu vysvětlovat. Jakékoliv kličky, úskoky nebo snaha dělat ze sebe nevinného postrádaly smysl. Kája po mé levici, rovněž držený na židli z chirurgické oceli, byl ovšem odjakživa srágora a pochcánek. Kdykoliv ho někdo zahnal do rohu, jal se kňučet jako rozmazlený zhýčkaný předškolák, když ho rodiče chtějí poslat do sklepa pro dvě kila brambor. Jestliže ráno byla ta jeho divná pyskatá držka trčící jako kačeří zobák z hustého vousoví plná sebejistých keců, tak teď z ní šplouchal koncentrát předposranosti.

Continue reading

Posted in Povídka | Tagged , , , , , , | Comments Off on V lese bez čepice