Lžistroj

Současné seznamování se prostřednictvím internetu je, přiznejme si, pořád ještě dost náročná záležitost. K tomu, aby se majitel ďáblova výčnělku dopracoval k majitelce tříselné záhlubně a jeden v druhém našel zalíbení, je třeba nemalá časová investice. Dny, týdny, často i měsíce strávené virtuálním tokáním, vyměňováním miriád emotikonů, selfíček, dick a titpiců a podobně. Technologický vývoj však neomylně spěje do bodu, kdy budeme všech těžkostí internetového seznamování zbaveni. Alespoň tedy ti movitější. Do takových deseti let se totiž objeví datingboti pohánění pokročilou umělou inteligencí.

cybersvine

Continue reading

Posted in fejeton | Tagged , , , , , , , , , , | Comments Off on Lžistroj

Temnota vánoční

Sentiment mě poslední dny nutí vzpomínat na Vánoce konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Vánoce těchto ztracených dnů byly temné, nicméně příjemně a enigmaticky temné, hořkosladké a mysticky industriální. Dozvuk normalizačních tendencí eliminovat všechno s náboženstvím související se v nich spojoval s přirozenou lidskou touhou po nějaké formě spirituality. V tichém konfliktu těchto dvou proudů se rodila zvláštní estetika čadivých svíček z pančovaného parafínu, papírových Betlémů od Alše (osvětlených žárovičkou a plochou baterií), jedovatých „no brand“ prskavek, andělských zvonění očesaných o původní prvorepublikové andělíčky, čokoládových Mikulášodědomrázů, celofánu, kýčovitých sněhových vloček z plastu, kolekcí zabalených do těžkopádných papundeklových krabic, elektrických svíček na stromeček schopných v nestřeženém okamžiku vyvolat požár, kapří krve klokotající v odpadních výlevkách a kýčovitých pohlednic rozesílaných širokému příbuzenstvu.

Continue reading

Posted in fejeton | Tagged , , , , , , , | Comments Off on Temnota vánoční

Křik makovic

Spali jsme na půdě. Všichni tři až po bradu přikrytí starým pytlem, co páchnul myšinou.
Báli jsme se a tiskli se k sobě.

Tři ztracená štěňata.

Kdekdo by řekl: Děti u babičky na prázdninách.
Ano, to platilo přes den, kdy svítilo slunce, a vlaštovky si v chlévě budovaly hnízdo z kousků jílu. To jsme se dokonce sem tam i usmáli. Chodili jsme k potoku a chytali pulce, z naplavených klacků a plochých kamenů stavěli přehradu.
Jenže pak, když přišel soumrak,
zpěv vlaštovek vystřídal pískot netopýrů,
do světnice se okny nalila tma
a babička rozsvítila starou petrolejku.

Continue reading

Posted in Nanopróza | Tagged , , , , | Comments Off on Křik makovic

Ve formalínu

„Pěkná atrofovaná ledvina,“ podivil se asák Hloušek. Stál nad otevřeným tělem mladé dívky, která se ještě včera těšila z maličkostí všedního dne. Včerejšek však přešel v dnešek a jako každý jiný den po sobě zanechal spoustu bolesti, žalu a trápení, včetně konce jisté Květy Málkové, kterou na statku kopl do spánku kůň. Její vlastní kůň, miláček grošák Ferda. Když začal jankovat a vyhazovat kopyty, chudák vlastně ani nevěděl, že má Květušku za sebou. Když jednoho štípne pod ocas ovád, to se pak holt těžko udržíte.

Hloušek si ledvinu dlouze mlčky prohlížel, pak dostal nápad. Udělá radost Starýmu. „Starej je od dob, co mu manželka utekla s tím mladým docentem z technický fakulty, pořád ještě hrozně skleslej a málomluvnej,“ pomyslel si. „Dřív byl samej sprostej vtípek, samá srandička, teď člověku pomalu ani neodpoví na pozdrav. Jenom si tak něco zahučí pod fousy, kývne hlavou, ani do očí se kolegovi nekoukne.“

Continue reading

Posted in Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Ve formalínu

Kakao

V páté části nízké oplzlosti jménem Pripjaťské orgasmy Chcapotkovi civilizovaně posnídají a nejen to.

Emil zapadl do prvního pokoje, na který narazil. Prostá, spoře zařízená ložnice s prkennou podlahou. Byla však neobsazená, muž proto hodil do rohu místnosti krosnu, svlékl se do naha a vlezl do postele. Lůžkoviny mírně páchly zatuchlinou, na prostěradle byly zaprané nažloutlé skvrny. Nic, nad čím by průměrný český turista ohrnoval nos. Muž přes sebe přetáhl přikrývku, zhasl socialistickou noční lampičku a sotva zavřel oči, usnul. Předchozí pohlavní smršť ho dokonale vysílila.

Probudil se až v půl čtvrté. Něco se k němu dralo do postele. Vyděsil se, chtěl rozsvítit, ale vzápětí ucítil známé nasládlé Marcelino pižma. V duchu užasl: „Marcela si jde lehnout ke mně?“ Ani si nevzpomínal, kdy spolu naposledy sdíleli jediné lůžko. Že by Pripjať již účinkovala? Je to vůbec možné? Dokáže tohle místo skutečně nějak odbourat tu bariéru, co mezi námi vyrostla, a přetavit ji v něco lepšího?

Continue reading

Posted in četba na pokračování, Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Kakao