Křik makovic

Spali jsme na půdě. Všichni tři až po bradu přikrytí starým pytlem, co páchnul myšinou.
Báli jsme se a tiskli se k sobě.

Tři ztracená štěňata.

Kdekdo by řekl: Děti u babičky na prázdninách.
Ano, to platilo přes den, kdy svítilo slunce, a vlaštovky si v chlévě budovaly hnízdo z kousků jílu. To jsme se dokonce sem tam i usmáli. Chodili jsme k potoku a chytali pulce, z naplavených klacků a plochých kamenů stavěli přehradu.
Jenže pak, když přišel soumrak,
zpěv vlaštovek vystřídal pískot netopýrů,
do světnice se okny nalila tma
a babička rozsvítila starou petrolejku.

Continue reading

Posted in Nanopróza | Tagged , , , , | Comments Off on Křik makovic

Hmyzosnubní lidé

Normana už ležení na zádech a předstírání spánku nebavilo, otevřel proto oči. Křeslo se s ním okamžitě vertikalizovalo. „Dobré ráno, pane domácí,“ zašvitořil hlas vždy bdící a vždy nápomocné elektronické asistentky. „Copak si budete přát k snídani?“

„To je fuk,“ odsekl Norman.

„Jak je ctěná libost,“ zachichotala se asistentka a k Normanovým rtům se přisunula miska s kašovitou potravou vzhledu prasečích pomyjí. Z otvorů v křesle vzápětí vyrazila armáda drobných poloprůhledných trubců, vrhla se na misku a začala z ní oddělovat sousta. Norman otevřel ústa a čekal, až ho hmyz nakrmí. Snídaně dnes chutnala obzvlášť odporně. Zdála se být studená, hrudkovitá a plná jakýchsi drobných částeček připomínajících vařenou krupici. Vařenou krupici Norman nesnášel, hrozně ho lechtala v krku. Poslední dobou si všímal, že cokoliv, co si z jeho strany může asistentka vyložit jako uštěpačnost, odtažitost nebo nedostatek vděku, je mu vzápětí vráceno ve formě nějakého drobného naschválu. Asi bych se jí měl někdy mrknout na protokol oprávnění, napadlo ho.

Continue reading

Posted in Povídka | Tagged , , , , , , , , , , | Leave a comment

Ve formalínu

„Pěkná atrofovaná ledvina,“ podivil se asák Hloušek. Stál nad otevřeným tělem mladé dívky, která se ještě včera těšila z maličkostí všedního dne. Včerejšek však přešel v dnešek a jako každý jiný den po sobě zanechal spoustu bolesti, žalu a trápení, včetně konce jisté Květy Málkové, kterou na statku kopl do spánku kůň. Její vlastní kůň, miláček grošák Ferda. Když začal jankovat a vyhazovat kopyty, chudák vlastně ani nevěděl, že má Květušku za sebou. Když jednoho štípne pod ocas ovád, to se pak holt těžko udržíte.

Hloušek si ledvinu dlouze mlčky prohlížel, pak dostal nápad. Udělá radost Starýmu. „Starej je od dob, co mu manželka utekla s tím mladým docentem z technický fakulty, pořád ještě hrozně skleslej a málomluvnej,“ pomyslel si. „Dřív byl samej sprostej vtípek, samá srandička, teď člověku pomalu ani neodpoví na pozdrav. Jenom si tak něco zahučí pod fousy, kývne hlavou, ani do očí se kolegovi nekoukne.“

Continue reading

Posted in Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Ve formalínu

Kakao

V páté části nízké oplzlosti jménem Pripjaťské orgasmy Chcapotkovi civilizovaně posnídají a nejen to.

Emil zapadl do prvního pokoje, na který narazil. Prostá, spoře zařízená ložnice s prkennou podlahou. Byla však neobsazená, muž proto hodil do rohu místnosti krosnu, svlékl se do naha a vlezl do postele. Lůžkoviny mírně páchly zatuchlinou, na prostěradle byly zaprané nažloutlé skvrny. Nic, nad čím by průměrný český turista ohrnoval nos. Muž přes sebe přetáhl přikrývku, zhasl socialistickou noční lampičku a sotva zavřel oči, usnul. Předchozí pohlavní smršť ho dokonale vysílila.

Probudil se až v půl čtvrté. Něco se k němu dralo do postele. Vyděsil se, chtěl rozsvítit, ale vzápětí ucítil známé nasládlé Marcelino pižma. V duchu užasl: „Marcela si jde lehnout ke mně?“ Ani si nevzpomínal, kdy spolu naposledy sdíleli jediné lůžko. Že by Pripjať již účinkovala? Je to vůbec možné? Dokáže tohle místo skutečně nějak odbourat tu bariéru, co mezi námi vyrostla, a přetavit ji v něco lepšího?

Continue reading

Posted in četba na pokračování, Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Kakao

Evoluční biologové jsou prasata

Ve čtvrté části Pripjaťských orgasmů Emil po letech okusí krásu těsné vagíny a profesor Bořivoj Flígr předvede, jaké je strašné prase.

Emil Chcapotka přes několik zdí slyšel, jak Marcela vyvádí, heká a upí, jak pod ní praští materiál chatrného dvojlůžka a skřípe drátěný rošt. Nechávalo ho to klidným. Manželčiny milostné avantýry, snesou-li ta zvěrstva páchaná Marcelou na tesařských učních onen eufemismus, ho naučily podobné věci neřešit. Přivedla-li si Marcela domů milence v čase Emilovy přítomnosti, manžel se sebral a šel si do kuchyně číst svého oblíbeného Murakamiho, případně luštit osmisměrky. Pustil si k tomu Radiožurnál, zvýšil hlasitost na maximum a nalhával si, že podobné věci se dějí v každé druhé rodině.

Teď byla ovšem situace podstatně jiná. Manželka se mu sice zrovna kurvila, on sám se ale nalézal v přítomnosti pripjaťské lehké děvy Saši, která si před ním pomalu vysvlékala svou černou saténovou košilku. Bylo nanejvýš pravděpodobné, že ho po letech víceméně dobrovolného celibátu čeká koitus. Vzácná erekce, které dosáhl během sledování bizarní felace v hale zámečku, překvapivě stále přetrvávala. Topořivá tělesa podměrečného klacíku zůstávala nalitá krví, varlata se chtivě tlačila do tříselných kanálů, připravena poskytnout do mlýna případného milostného řádění něco málo mužských pohlavních buněk.

Continue reading

Posted in četba na pokračování, Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , | Leave a comment