Ezokreatura Michal Brozman

Boj s ezoterickými vyšinutci je boj s lidskou stupiditou. Většinou ho nelze vyhrát, neboť proniknout k tělu samotného vyšinutce znamená prorazit skrz bariéru tvořenou těly jeho fanatických stoupenců a zhutnělou pavědeckou demagogií, ale pokoušet se o tento boj je nutné. Dnes bych po dlouhé době tolerance bludů kolem své nepatrné maličkosti rád poukázal na nebezpečnou manipulativní kreaturu jménem Michal Brozman.

Continue reading

Posted in Článek | Tagged , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Ezokreatura Michal Brozman

O medvědovi Brutálovi a včelí královně Pipince

 

Za devětadevadesáti devíti  lesy a třemi mýtinami, v hustém lese Bukoskřelci, bylo v dutém buku včelí hnízdo plné šťavnatého strdí, spokojených larev a ještě spokojenějších včel. Hnízdu vládla moudrá a všemi oblíbená včelí královna Pipinka milovaná snad i tou nejposlednější trubčí kuklou. Včely spolu žily šťastně a spokojeně, ostatní zvířátka se od jejich domova držela v uctivé vzdálenosti, a zdálo se, že tento blažený stav potrvá věčně. To byl však veliký omyl…

Continue reading

Posted in Povídka | Tagged , , , , | Comments Off on O medvědovi Brutálovi a včelí královně Pipince

Kde se doopravdy vzali sluníčkáři?

Řekne-li se sluníčkář nebo sluníčkový člověk, většina si nejspíš představí osobu v batikovaném šatu, slaměném klobouku a s dredy na hlavě, která pokuřuje zelený list a divoce kolem sebe mává cedulí s nápisem “Uprchlíci vítejte!” Nahlížen optikou průměrného Čecha je sluníčkář naiva věřící v multikulturní model společnosti,  někdo, kdo se zaštítěn heslem Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí ze všech sil snaží bojovat za práva cizinců “tmavší pleti,” aniž by se nějak výrazněji zajímal o osud vlastní …ehm…vlastní vlasti. Za antagonisty sluníčkářů pak můžeme považovat Xenofoby, zkráceně fobíky, osoby mající ve srovnání se sluníčkáři zcela obrácený žebříček hodnot: Zájmy národu jsou jim bližší než zájmy přistěhovalců. A samozřejmě také zbožňují intelektuální hudební uskupení Ortel, drsňácké koženkové bundy, Ortel, baseballové pálky, tetování a Ortel. A Orlík. No… popojedem.

Jenže kde se vlastně výraz sluníčkář vzal? Pustil jsem se do průzkumu a dostal se až k samé počáteční nahé sluníčkářské singularitě a vůbec prvnímu sluníčkáři. Respektive sluníčkářce.

Continue reading

Posted in Článek | Tagged , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Kde se doopravdy vzali sluníčkáři?

Pro děti a mládež?

To, že za socialismu filmoví tvůrci do svých děl často pašovali skryté metafory a dvojsmyslnosti týkající se tehdejší politické situace, je známá věc. Restrikce byla tvrdá, cenzoři neústupní, takže pokud si mělo do filmu najít cestu něco protistátního, muselo to být zabaleno do stranicky líbivého rudého hávu a tvářit se tak nevinně jako ozdobná spona na kravatě Lubomíra Štrougala. Češi v těchto skrytých odkazech byli mistři a jejich umělecky-protistátní činnost si jistě i odstupem času zaslouží ocenění. V československém filmovém fondu však lze narazit i na skrytá sdělení zcela apolitického rázu…

Jedno takové (značně komplexní) se nachází ve filmu určeném dětskému publiku Přijela k nám pouť z dílny režisérky Věry Šimkové Plívové: V muzikálově pojaté sekvenci dva dětští herci zpívají o kopretině. Text zdánlivě nevinné písničky je však ve skutečnosti určitým popisem či návodem sexuální iniciaci mladistvých. Pusťte si video z přiloženého odkazu a poté si vše pěkně rozebereme.

1) Dívka: “Vezmi mě za ruku, vždyť už nejsi batole, neboj se nestyď se, tady nejsi ve škole. Řekni mi to řečí květů, na co slova nestačí…” – žena svádí muže a činí mu sexuální nabídku, květina je zástupný symbol pro genitálie.

2) Chlapec: “Jen jestli to nepopletu, všechno bude jinačí.” – mladý muž je zmatený svou sexuální orientací, neví ještě, jestli je osobou opačného pohlaví přitahován.

3) Dívka: “Nečekej za bukem, vezmi ten buk útokem, nečekej za bukem, zaťukej a zakukej.” – Buk nebo bukvice je typické označení pro homosexuála. Dívka se chlapci jeho domnělou homosexualitu snaží vyvrátit, žádá ho, aby to s ní alespoň zkusil a vykonal “testovací” soulož – kukání je opět známý slangový výraz pro pohlavní styk. Dívka v podstatě říká “Nedělej ze sebe buzeranta, zkus to se mnou, mějme sex, uvidíš, že s tvou orientací je nejspíš vše v pořádku.”

4) Následuje “kukací fáze” – metaforické rozptýlení obav chlapce a následná první soulož – rytmické schovávání se za stromy symbolizuje kopulační pohyby. V této chvíli je písnička krátce přerušena scénou, kdy děti v křoví přistihnou při nedokonaném koitu Libuši Šafránkovou a Václava Vydru. To nepotřebuje komentář.

5) Obě děti: “Nenechme si nakukat, že nejsou květy na lukách, každý z nich se jmenuje, maluje a miluje. Není květ jako květ a z květů se skládá svět, rozkvetlý, zelený s králíky a jeleny.” – Již sexuálně iniciovaní milenci sdělují okolí, že sex je zcela normální ve veškerých svých, i těch méně obvyklých, podobách. Květ, jak už jsme s řekli, je zástupným symbolem pro genitálie. Svět je tedy plný pohlavních orgánů a sexuality, celá živočišná existence je v podstatě jen o ustavičné bezúčelné kopulaci. Králík pak dále představuje symbol erotismu (dle Freudovy Analýzy snů), jelen znamená paroháče, notoricky známý symbol nevěry. V tomto kontextu je jelen sděluje, že nevěra není nic špatného, pokud neubližuje a jejím cílem je jen ukojení prostých sexuálních pudů.

6) Obě děti: “Pro každý květ máme jméno, pro holku i pro kluka, na koho se zapomenou, na hlavu si zaťuká.” – Zde je to opět jednoznačné. Každý má pohlavní orgán, muži i ženy, projevovat sexualitu je normální, a kdo si myslí opak, ten uvažuje scestně.

7) Dívka: “Na skálu hop, ze skály dolů, půjdeme spolu, tak něco si přej.” V této části je velmi jednoduše popsána nekoitální praktika – cunilingus. “Na skálu hop, ze skály dolů,” znamená pohyb jazyku přes Venušin pahorek a níže. Po ukojení své tužby je dívka svolná k opětování rozkoše a říká svému partnerovi “něco si přej.”

8) Chlapec: “Ze skály hop, zadními vrátky, vracej se zpátky a bude ti hej.” Milenec, který po celou dobu snil o análním sexu (příčina jeho prvopočátečních obav z vlastní sexuální orientaci), svou tužbu konečně otevřeně vyjeví.

9) Dívka: “Hádej, hádej, hadači, jaká jsem a jaká budu. Když Ti třikrát nestačí, čtyřikrát je pro ostudu.” Zde jde o varování ze strany dívky, které lze interpretovat jako “Podívej se, jaká jsem teď, jaké mám potřeby. Oběma nám to v tuhle chvíli vyhovuje, frekvence koitů je uspokojivá, co do potřeb jsme si navzájem kompatibilní. Pokud spolu ale máme vydržet na věčné časy, počítej s jednou věcí: Budeme stárnout a ty začneš mít problémy s erekcí, zatímco moje libido žádnou výraznější změnu neprodělá. Jsem ochotná to tolerovat, pokud se tvá erektilní indispozice nestane normou. Třikrát za sebou v kuse, budiž. Ale běda, jestli to bude víc. Mohl by z tebe být jelen.”

To, že Věra Šimková-Plívová vložila tenhle text do úst dětských herců, Romanovi Čadovi a Ivaně Maříkové, je zarážející. Proč se tak stalo, už se nejspíš nedozvíme, což možná lepší, neboť by po desítkách let mohly na povrch vyplout věci, o kterých je lepší nemluvit. Někdo teď jistě bude namítat, že tenhle výklad a interpretace textu je jen odrazem mé vlastní perverzní povahy. Jsem na to připraven, takže klidně do mě…

P.S.: Berte tento článek smrrrrrtelně vážně! 🙂

Posted in Nezařazené | Tagged , , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Pro děti a mládež?

Podivuhodné karbanátky

Koitem doposud nepropojení milenci, gymnazisté Matěj s Veronikou, se loudali ze školy.

“Bude to dobrý, uvidíš,” řekla dívka.

“Ne, nebude,” odpověděl mladík. “Bude to katastrofa jako každej rok. Mám chuť vůbec se nevracet domů a zůstat přes noc někde pod mostem.”

“Myslím si, že to přeháníš,” uklidňovala Veronika Matěje. “Vaši jsou hrozně fajn, všechno ti dovolí, nestaraj se o to, s kým co a kde děláš, nehlídaj tě, co já bych za tohle dala. “

Matěj zavrtěl hlavou. “Dnes je mi osmnáct. Z jejich pohledu jde o něco výjimečnýho, o významnej okamžik v mým životě. Chápej, ujížděj na numerologii, Ájurvédě, krmí se jenom tím, co neprošlo varem, a v ložnici jim nad postelí visí obrovská papundeklová pyramida. Vždycky, když to spolu dělaj, tak ji na sebe spustí a myslí si, že se jim díky tomu už nikdy nenarodí žádný další postižený dítě.”

Continue reading

Posted in Povídka | Tagged , , , , , , | Comments Off on Podivuhodné karbanátky

Sebeklam Karla Janečka?

Někteří z vás možná zaregistrovali vznik projektu Karla Janečka s názvem Prezident 21. V meritu věci jde o web, který funguje jako platforma pro, dejme tomu, testovací volby příští hlavy České republiky. Jako kandidáta může kdokoliv nominovat kohokoliv, kdo splňuje potřebné podmínky (občan české republiky, který dosáhl věku čtyřiceti let a mající právo volit ) vyjma samotného Karla Janečka. Během hlasování lze udělit tři pozitivní hlasy a jeden hlas negativní. Účelem projektu, kterému jeho autor říká “hra,” je údajně najít takového kandidáta, který by vyhovoval co největšímu množství občanů. Jak prosté. Celé věci jsem ze začátku velmi fandil a hlasování “nanečisto” se dokonce sám zúčastnil.
 
Postupně se ale ukázalo to, čeho jsem se obával. Ankety se účastní víceméně jen lidé z názorové bubliny (echo komory, chcete-li) kolem samotného pana Janečka. Pouze tito lidé anketu anketu šíří, přičemž tak činí hlavně na Facebooku. Díky tomu se o projektu nemá šanci dozvědět v podstatě nikdo mimo toto médium…
 

Continue reading

Posted in Článek | Tagged , , , , , , | Comments Off on Sebeklam Karla Janečka?

Trump v echo komoře

V současnosti jsou veřejnoprávní média průměrným Evropanem vnímána (nevím, jestli právem či neprávem) jako nástroj části mocenských elit – jedinec jim důvěřuje pouze bodově, vždy v tom případě, kdy informace, kterou mu zprostředkovaly, nějakým způsobem podporuje jeho osobní přesvědčení o nějaké konkrétní věci, jevu, atd…
Continue reading

Posted in Článek | Tagged , , , , , , , , , | Comments Off on Trump v echo komoře

Lord z plnovousu

 

Dětem ve škole se říká

dobře si pamatujte, žáci

plnovous vyrůstá z mužské tváře!

ale zkusili jste si někdy představit

kdyby tomu bylo naopak?

kdyby muž vyrůstal z plnovousu?

 

bearded_lord

Continue reading

Posted in Nepoezie | Tagged , , , , , | Comments Off on Lord z plnovousu

Schrödingerův kočičí útulek

Varování! Tento článek je určen pouze a jenom fanatickým milovníkům koček a kočkám samotným. Ostatní mohou jeho obsah vnímat jako perverzní, a proto by ho raději vůbec neměli číst!

O kočkách toho bylo napsáno už mnoho. Stovky a tisíce článků v nejrůznějších jazycích, byly vydány tuny literatury o nich. Ale nikdy toho nebude napsáno tolik, aby to stačilo a nějakým způsobem obsáhlo důmyslně zlotřilou kočičí povahu. I já (nebožák nakažený toxoplasmou, která mě tato stvoření nutí vnímat jako ta nejroztomilejší stvoření na  celém širém světě) bych rád  tomuto tématu přispěl svou malou troškou myšlenek a slov.

Řeč bude o fenoménu kočičího magnetismu, který je znám drtivé většině chovatelů. Jak kdysi prohlásil známý americký spisovatel Ernest Hemingway, jedna kočka zákonitě vede k další. Každý, kdo si k sobě pořídí kočku, začne za určitou dobu vzájemného soužití s ní pociťovat nepřekonatelnou touhu pořídit si kočku ještě jednu. Pokud je člověkem slabé vůle a neodolá, má postaráno o problém. Dvě kočky totiž začnou na svého majitelem, případně jeho nejbližší, působit mnohem intenzivněji než kočka jediná! Příbytek člověka se rychle začne plnit kočkami všech tvarů, barev i velikostí, což v těch nejhorších případech končí osobním bankrotem oběti kočičího magnetismu, případně tragédie v podobě zardoušení vdechnutým chomáčem chlupů.

hemingway a kočka

Continue reading

Posted in Článek, fejeton | Tagged , , , , , | Leave a comment

Bez vnadidel to nejde

Na otázky typu “píšeš teď něco?” odpovídám “Ale jo. Já furt něco píšu.”

A nelžu! Práce na třetí (ve skutečnosti však třetí a půlté) knize pokračuje a dá-li pámbu, či co to tam nad námi na nebi za vousy visí, bude do konce roku hotovo. Rukopis, v současnosti o rozsahu čtyř set dvaceti normostran, začíná pomalu ožívat vlastním životem, finálního produktu se stejně tak děsím, jako se ho nemohu dočkat! Zde po dlouhatánské době předkládám oku případného čtenáře miniaturní kousek textu coby vnadidlo!  Bez vnadidel to totiž dneska už vlastně ani nejde!

Continue reading

Posted in Článek, Nanopróza | Tagged , , , | Comments Off on Bez vnadidel to nejde