Biohazard

Se zesnulou Helenkou Růžičkovou jsme se rozloučili v rodinném kruhu masných výrobků

v troubě řval pivní pudl

opakoval: hlavně pietu, hlavně pietu, hlavně pietu!

na chodbě řezník v černém sáčku probouzel k životu svou věrnou ovarovou hlavu

chtěl si s někým popovídat

gangréna  šňůrkou ze splachovadla sama sobě zašívala ústa

nechtěla rušit

venku bylo hezky

tedy ze stropu sice chcalo

protože sousedi na něco podstatného zapomněli

ale každý z přítomných si z domova přinesl deštník

tak to příliš nevadilo

Předseda národního výboru měl krásnou smuteční řeč

Sice to byla jenom samomluva syfilitika, ale všem se to stejně hrozně líbilo

tleskali tak vehementně, až se z ledničky ozval Goebbelsův smích

Na to pár klonů Zdeňka Srstky otevřel okno do dvora

někdo zazvonil na kravský zvonec

Helenka se s lehkostí třísetkilogramové baleríny vymrštila ze žehlícího prkna

a než dopadla na dno kontejneru

stihla sežrat uzenou makrelu

Byl to povedený obřad

akorát děti brečely, protože se těšily na obíračku

to víte, nemůže být pořád posvícení

hladila je po hlavách soudružka vychovatelka

a děti to chápaly

pak zapadlo sluníčko a všichni šli spát

jen ten pudlík v troubě pořád řval: hlavně pietu, hlavně pietu, hlavně pietu!

naštěstí ho nikdo neslyšel

About Nezahrada

Jsem nezahradník. Nezahradničím. Je to poněkud mlhavě neurčitá činnost a nelze se o ní více rozepsat...
This entry was posted in Nepoezie and tagged , . Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *