Koitem doposud nepropojení milenci, gymnazisté Matěj s Veronikou, se loudali ze školy.
“Bude to dobrý, uvidíš,” řekla dívka.
“Ne, nebude,” odpověděl mladík. “Bude to katastrofa jako každej rok. Mám chuť vůbec se nevracet domů a zůstat přes noc někde pod mostem.”
“Myslím si, že to přeháníš,” uklidňovala Veronika Matěje. “Vaši jsou hrozně fajn, všechno ti dovolí, nestaraj se o to, s kým co a kde děláš, nehlídaj tě, co já bych za tohle dala. “
Matěj zavrtěl hlavou. “Dnes je mi osmnáct. Z jejich pohledu jde o něco výjimečnýho, o významnej okamžik v mým životě. Chápej, ujížděj na numerologii, Ájurvédě, krmí se jenom tím, co neprošlo varem, a v ložnici jim nad postelí visí obrovská papundeklová pyramida. Vždycky, když to spolu dělaj, tak ji na sebe spustí a myslí si, že se jim díky tomu už nikdy nenarodí žádný další postižený dítě.”
Follow
