Poštěváky v proudu neutronů

Ve třetí části Pripjaťských orgasmů manželé Chcapotkovi blíže poznají mutanty pana Landy, načež dojde k řadě obscénností a jedné mohutné poševní erupci.

Muž ve fraku vedl své zákazníky do města, které bylo městem vlastně už jenom z jedné poloviny. Z poloviny druhé šlo o smíšený, neudržovaný les. Kráčeli hustou mlhou, míjeli opuštěné brutalistické stavby a panelové domy. Vlad Landa si vesele prozpěvoval, ostatní ovšem zařezaně mlčeli. Emil pokukoval po své obézní manželce, jestli náhodou neprojevuje znaky znepokojení, ta však své sádlo a faldy nesla Pripjatí zcela klidně, brunátnou tvář jí zdobil nepřítomný škleb. I on se proto rozhodl být klidný, ačkoliv tentokrát to dalo celkem zabrat.

Continue reading

Posted in četba na pokračování, Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Poštěváky v proudu neutronů

Pripjaťské orgasmy II.

Připásej se pásovým oparem a jedem!

Část druhá, ve které čtenář pozná sympatický manželský pár a následně s ním podnikne sexuální výlet na Ukrajinu.

Marcela Chcapotková vážila osmadevadesát kilogramů, bylo jí padesát let a její vulva připomínala po čtyřech porodech tlamu hlubokomořského ďasa. Marcelino nejoblíbenější oblečení představovaly vytahané tepláky s gumovými poutky přes paty, a jestli něco nenáviděla, tak to bylo denní používání antiperspirantu. Co ovšem vyloženě milovala, byl sex. Ten v jejím životě představoval alfu i omegu. Byla neukojitelná a při souložích často schválně prděla. Měla vyzkoušeno, že tyto a podobné nízké živočišné projevy působí na její milence coby sexuální tlumiče, oddalují ejakulaci a ve správně odměřovaných dávkách dovedou koitus prodloužit tak, aby vždy spolehlivě dosáhla orgasmu.

Continue reading

Posted in četba na pokračování, Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Pripjaťské orgasmy II.

Pripjaťské orgasmy I.

Nukleární gloryhole

Část první, ve které se čtenář seznámí s nejnebezpečnější erotickou pomůckou na světě.

Pod vnitřním betonovým sarkofágem čtvrtého bloku Černobylské jaderné elektrárny byla naprostá tma. A taky ticho. Dokonalé zlověstné ticho, které způsobovalo, že profesor Čirůvka vnímal tepot vlastního srdce jako ohlušující rachot pneumatického bucharu. Dozimetr měl vypnutý. Takhle blízko roztaveného RBMK reaktoru už radiace dosahovala takových hodnot, že se stávala neměřitelnou a reproduktor přístroje místo typického praskání pouze nesnesitelně syčel. Světelné kužely elektrických svítilen bloudily po rezavém potrubí, žilnatině dávno mrtvých elektrických rozvodů a zkroucených nosných traverzách. Ve vzduchu byla spousta jemného radioaktivního prachu, ten ve světle lampy tancoval jako miliony a miliony mikroskopických šedých balerín smrti.

 

Continue reading

Posted in četba na pokračování | Tagged , , , , , , , , , , , , , , , | Leave a comment

V lese bez čepice

Seděl jsem v kotelně na židli. Byla to těžká železná židle z chirurgické oceli a studila mě do nahatého zadku. Ze všeho nejvíc na světě jsem si v tu chvíli přál, abych se mohl zvednout a utéct někam hrozně daleko od všeho, do čeho jsem se dostal. To ale samozřejmě nešlo. Do ramenou se mi opíraly dlaně Uršulčiných goril, tlačily mě proti perforovanému sedátku a já byl beznadějně zafixován na místě. Nebulel jsem, nevtipkoval, ani se nesnažil něco někomu vysvětlovat. Jakékoliv kličky, úskoky nebo snaha dělat ze sebe nevinného postrádaly smysl. Kája po mé levici, rovněž držený na židli z chirurgické oceli, byl ovšem odjakživa srágora a pochcánek. Kdykoliv ho někdo zahnal do rohu, jal se kňučet jako rozmazlený zhýčkaný předškolák, když ho rodiče chtějí poslat do sklepa pro dvě kila brambor. Jestliže ráno byla ta jeho divná pyskatá držka trčící jako kačeří zobák z hustého vousoví plná sebejistých keců, tak teď z ní šplouchal koncentrát předposranosti.

Continue reading

Posted in Povídka | Tagged , , , , , , | Comments Off on V lese bez čepice

Zhasínač

Muž měl asi pětašedesát let a byl hubený jako věchýtek. Kráčel pomalu o holi a každých deset kroků se musel na moment zastavit, aby nabral dech. Žena byla o takových pět až deset let mladší. Udržovaná městská panička, sice již v klimakterickém věku, nicméně ještě pořád ji šlo nazvat koketou. Se svým manželem se sice snažila udržovat rychlost, nicméně bylo znát, jak moc ji to obtěžuje.

Manželský pár došel k sídlu firmy Morrendo s r.o. Ona zazvonila na zvonek a netrpělivě přešlapovala z nohy na nohu. On jenom tak stál. Připomínal maličkého lidského havrana sedícího na neviditelném drátu vysokého napětí a ponořeného do myšlenek na jaro, které je tolik, tolik daleko.

Continue reading

Posted in Povídka | Tagged , , , , , , | Comments Off on Zhasínač