Za pár dnů začne listopad, tak se nám na Lukov zase už trousí ty hejna lidí, co z dálky vypadají jako ospalí krkavci v kabátech politými rozvařeným klihem. V pazourách mají tu věnce, tu koše nacpané tisovými větvičkami, umělé kytky z vosku, po kapsách kahánky, sirky, plastové lahvičky s petrolejem a spoustu dalšího. Obcházejí hroby a obkládají je tím, co přinesli, rozsvěcejí světla, a tváří se zadumaně, protože vědí, že dřív nebo později taky skončí pod drnem. Těch lidí jsou teď mraky a mraky a mraky, a to nám komplikuje práci, to je jasné, před nimi prostě jen tak začít pracovat nemůžu. Musím se schovávat a čekat, až se udělá úplná tma, pan Rozsival zamkne bránu, a udělá se klid. Teprve pak můžu začít hrabat.
Nekrotéka
Follow
