Schrödingerův kočičí útulek

Varování! Tento článek je určen pouze a jenom fanatickým milovníkům koček a kočkám samotným. Ostatní mohou jeho obsah vnímat jako perverzní, a proto by ho raději vůbec neměli číst!

O kočkách toho bylo napsáno už mnoho. Stovky a tisíce článků v nejrůznějších jazycích, byly vydány tuny literatury o nich. Ale nikdy toho nebude napsáno tolik, aby to stačilo a nějakým způsobem obsáhlo důmyslně zlotřilou kočičí povahu. I já (nebožák nakažený toxoplasmou, která mě tato stvoření nutí vnímat jako ta nejroztomilejší stvoření na  celém širém světě) bych rád  tomuto tématu přispěl svou malou troškou myšlenek a slov.

Řeč bude o fenoménu kočičího magnetismu, který je znám drtivé většině chovatelů. Jak kdysi prohlásil známý americký spisovatel Ernest Hemingway, jedna kočka zákonitě vede k další. Každý, kdo si k sobě pořídí kočku, začne za určitou dobu vzájemného soužití s ní pociťovat nepřekonatelnou touhu pořídit si kočku ještě jednu. Pokud je člověkem slabé vůle a neodolá, má postaráno o problém. Dvě kočky totiž začnou na svého majitelem, případně jeho nejbližší, působit mnohem intenzivněji než kočka jediná! Příbytek člověka se rychle začne plnit kočkami všech tvarů, barev i velikostí, což v těch nejhorších případech končí osobním bankrotem oběti kočičího magnetismu, případně tragédie v podobě zardoušení vdechnutým chomáčem chlupů.

hemingway a kočka

Problematikou kočičího magnetismu se hlouběji zabýval i známý rakouský teoretický fyzik a iluzionista Erwin Schrödinger, známý hlavně díky svým poněkud barbarským kabaretním trikům s kočkami, železnými bednami a nervovým plynem. Po jedné obzvláště kruté produkci, uskutečněné ve Vídni na podzim roku 1935, podlehl vědec a iluzionista v jedné osobě tíži vlastního černého svědomí. Při pohledu do vyděšeně rozšířených panenek kocoura Gottfrieda, který jen jako zázrakem přežil hodinu ve smrticí bedně, se Schrödinger rozhodl zasvětit zbytek svého života péči o nebohé chlupaté tvory, jenž se až do tohoto okamžiku stávali oběťmi jeho krutých veřejných experimentů.

Kocour se velmi rychle stal nejlepším přítelem Erwina Schrödingera, oba dva spolu prožili mnohá zajímavá dobrodružství. Všímavému teoretickému fyzikovi přirozeně neunikly účinky kočičího magnetismu na vlastní osobu. V okamžiku, kdy jeho malý dům poskytoval útočiště bezmála třem desítkám původně pouličních koček, odhodlal se záhadnému jevu přijít na kloub…

schrödinger's cat

Po několika letech výzkumu toho Schrödinger věděl přibližně tolik jako na začátku, podstata kočičího magnetismu zůstala obestřena záhadami. Nicméně experimentálně se vědci podařilo určit matematický vzorec, podle kterého docházelo ke kumulaci koček u jednotlivých zkoumaných domácností. Zjistil, že na konečný počet koček v jedné domácnosti má vliv počet jejích lidských obyvatel! 

Schroedingerův vzorec pro výpočet pravděpodobného konečného počtu koček v domácnosti

K=(2p)-1

K = Počet koček

p = Počet osob v domácnosti

Z tohoto vzorce vyplývá, že početnějším lidským rodinám hrozí poměrně závažné problémy: Jestliže si k sobě kočičího společníka pořídí lidské individuum, zůstane téměř vždy u jedné kočky a stav se nadále nebude měnit (21)-1=1. V případě lidského páru se počet koček za nějakou dobu stabilizuje na celkovém počtu tří ochlupených exemplářů (22)-1=3. V domácnosti Schrödingerů, kde žilo úhrnem pět osob, se nárůst počtu kočičích mazlíčků zastavil u alarmujícího čísla jedenatřicet – (25)-1=31. Nutno podotknout, že Schrödingerovi byli po nějaké době nuceni svým kočkám zbudovat vlastní zděnou dvoupatrovou ubikaci plnou šplhadel, škrabadel a bedýnek se stelivem.

Pomocí Schrödingerova vzorce pro výpočet pravděpodobného konečného počtu koček v domácnosti si může každý chovatel rychle vypočítat, jestli je připravený na to, co ho čeká v blízké budoucnosti! Doposud bezdětné manželské páry mohou během minuty zjistit, jak budou s přibývajícím lidským potomstvem geometrickou řadou přibývat i kočičí členové domácnosti: 0. dětí – 3. kočky, 1. dítě – 7.koček, 2. děti – 15. koček, atd. Díky tomu se lze s předstihem připravit na následky toho, co dříve nebo později přijde.

Erwin Schrödinger obdržel v roce 1938 za svůj přínos světu kočičí vědy ocenění britské asociace chovatelů koček (BACB). Kromě toho obdržel za cosi i Nobelovu cenu, to ale není zas až tak podstatné, protože ji byl krátce poté nucen směnit v jisté zastavárně za několik pytlů kočičích granulí…

mnoho koček

About Nezahrada

Jsem nezahradník. Nezahradničím. Je to poněkud mlhavě neurčitá činnost a nelze se o ní více rozepsat…

This entry was posted in Článek, fejeton and tagged , , , , , . Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *