Category Archives: Nanopróza
Křik makovic
Spali jsme na půdě. Všichni tři až po bradu přikrytí starým pytlem, co páchnul myšinou.Báli jsme se a tiskli se k sobě. Tři ztracená štěňata. Kdekdo by řekl: Děti u babičky na prázdninách.Ano, to platilo přes den, kdy svítilo slunce, … Continue reading
FollowBez vnadidel to nejde
Na otázky typu “píšeš teď něco?” odpovídám “Ale jo. Já furt něco píšu.” A nelžu! Práce na třetí (ve skutečnosti však třetí a půlté) knize pokračuje a dá-li pámbu, či co to tam nad námi na nebi za vousy visí, … Continue reading
Čepice z ostrorepa
Scéna: Na jevišti alespoň dvacet centimetrů skutečného plážového písku. Nasvícení vytváří dojem slunečného dne. Postavy: Tři starší muži oblečení do jednodílných černobílých pruhovaných dámských plavek. Jejich pracovní název – Anonym A, Anonym B, Anonym C
Pingpongová kostnice
Mám chuť vzít bednu s několika tisíci pingpongovými míčky, lihovou fixu a kanagom, vypravit se s tím v noci do Sedlecké kostnice a všem lebkám vyrobit oči. Představte si ten údiv, když by ráno přišli první hosté. Co by se … Continue reading
Posted in Nanopróza
Leave a comment
