V páté části nízké oplzlosti jménem Pripjaťské orgasmy Chcapotkovi civilizovaně posnídají a nejen to.
Emil zapadl do prvního pokoje, na který narazil. Prostá, spoře zařízená ložnice s prkennou podlahou. Byla však neobsazená, muž proto hodil do rohu místnosti krosnu, svlékl se do naha a vlezl do postele. Lůžkoviny mírně páchly zatuchlinou, na prostěradle byly zaprané nažloutlé skvrny. Nic, nad čím by průměrný český turista ohrnoval nos. Muž přes sebe přetáhl přikrývku, zhasl socialistickou noční lampičku a sotva zavřel oči, usnul. Předchozí pohlavní smršť ho dokonale vysílila.
Probudil se až v půl čtvrté. Něco se k němu dralo do postele. Vyděsil se, chtěl rozsvítit, ale vzápětí ucítil známé nasládlé Marcelino pižma. V duchu užasl: „Marcela si jde lehnout ke mně?“ Ani si nevzpomínal, kdy spolu naposledy sdíleli jediné lůžko. Že by Pripjať již účinkovala? Je to vůbec možné? Dokáže tohle místo skutečně nějak odbourat tu bariéru, co mezi námi vyrostla, a přetavit ji v něco lepšího?