„Pěkná atrofovaná ledvina,“ podivil se asák Hloušek. Stál nad otevřeným tělem mladé dívky, která se ještě včera těšila z maličkostí všedního dne. Včerejšek však přešel v dnešek a jako každý jiný den po sobě zanechal spoustu bolesti, žalu a trápení, včetně konce jisté Květy Málkové, kterou na statku kopl do spánku kůň. Její vlastní kůň, miláček grošák Ferda. Když začal jankovat a vyhazovat kopyty, chudák vlastně ani nevěděl, že má Květušku za sebou. Když jednoho štípne pod ocas ovád, to se pak holt těžko udržíte.
Hloušek si ledvinu dlouze mlčky prohlížel, pak dostal nápad. Udělá radost Starýmu. „Starej je od dob, co mu manželka utekla s tím mladým docentem z technický fakulty, pořád ještě hrozně skleslej a málomluvnej,“ pomyslel si. „Dřív byl samej sprostej vtípek, samá srandička, teď člověku pomalu ani neodpoví na pozdrav. Jenom si tak něco zahučí pod fousy, kývne hlavou, ani do očí se kolegovi nekoukne.“
