Vánoce u Borovičků

Paní Borovičková manželovi trpělivě přikyvovala. Cítila, že argumentační bitvu již nejspíš prohrála, nicméně nápadu pořídit letos k Vánocům moderní syntetickou náhražku se coby praktická strážkyně rodinného rozpočtu úplně vzdát nechtěla. Zkusila to proto ještě naposledy: „Umělej je sice dražší, ale zase nám vydrží spoustu sezón. Dlouhodobě se prostě vyplatí víc, takže si to, prosím tebe, zkus ještě rozmyslet.“

Pan Borovička zavrtěl hlavou. „Už jsem si všechno rozmyslel,“ řekl. „Koupíme prvotřídní živou klasiku a tečka, protože já našemu jedinýmu dítěti nehodlám dojem z Vánoc devastovat nějakou ubohou atrapou. Nesnáším atrapy, vždyť to přece víš. Svátky budou tradiční, vkusný, bez moderních zhovadilostí. A taky se vypne internet, to ber laskavě na vědomí, pustíme si maximálně rádio nebo desku Korka Gotta.

Číst dál

Posted in Povídka | Tagged , , , , , , , | Leave a comment

Lžistroj

Současné seznamování se prostřednictvím internetu je, přiznejme si, pořád ještě dost náročná záležitost. K tomu, aby se majitel ďáblova výčnělku dopracoval k majitelce tříselné záhlubně a jeden v druhém našel zalíbení, je třeba nemalá časová investice. Dny, týdny, často i měsíce strávené virtuálním tokáním, vyměňováním miriád emotikonů, selfíček, dick a titpiců a podobně. Technologický vývoj však neomylně spěje do bodu, kdy budeme všech těžkostí internetového seznamování zbaveni. Alespoň tedy ti movitější. Do takových deseti let se totiž objeví datingboti pohánění pokročilou umělou inteligencí.

cybersvine

Číst dál

Posted in fejeton | Tagged , , , , , , , , , , | Comments Off on Lžistroj

Temnota vánoční

Sentiment mě poslední dny nutí vzpomínat na Vánoce konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Vánoce těchto ztracených dnů byly temné, nicméně příjemně a enigmaticky temné, hořkosladké a mysticky industriální. Dozvuk normalizačních tendencí eliminovat všechno s náboženstvím související se v nich spojoval s přirozenou lidskou touhou po nějaké formě spirituality. V tichém konfliktu těchto dvou proudů se rodila zvláštní estetika čadivých svíček z pančovaného parafínu, papírových Betlémů od Alše (osvětlených žárovičkou a plochou baterií), jedovatých „no brand“ prskavek, andělských zvonění očesaných o původní prvorepublikové andělíčky, čokoládových Mikulášodědomrázů, celofánu, kýčovitých sněhových vloček z plastu, kolekcí zabalených do těžkopádných papundeklových krabic, elektrických svíček na stromeček schopných v nestřeženém okamžiku vyvolat požár, kapří krve klokotající v odpadních výlevkách a kýčovitých pohlednic rozesílaných širokému příbuzenstvu.

Číst dál

Posted in fejeton | Tagged , , , , , , , | Comments Off on Temnota vánoční

Křik makovic

Spali jsme na půdě. Všichni tři až po bradu přikrytí starým pytlem, co páchnul myšinou.
Báli jsme se a tiskli se k sobě.

Tři ztracená štěňata.

Kdekdo by řekl: Děti u babičky na prázdninách.
Ano, to platilo přes den, kdy svítilo slunce, a vlaštovky si v chlévě budovaly hnízdo z kousků jílu. To jsme se dokonce sem tam i usmáli. Chodili jsme k potoku a chytali pulce, z naplavených klacků a plochých kamenů stavěli přehradu.
Jenže pak, když přišel soumrak,
zpěv vlaštovek vystřídal pískot netopýrů,
do světnice se okny nalila tma
a babička rozsvítila starou petrolejku.

Číst dál

Posted in Nanopróza | Tagged , , , , | Comments Off on Křik makovic

Ve formalínu

„Pěkná atrofovaná ledvina,“ podivil se asák Hloušek. Stál nad otevřeným tělem mladé dívky, která se ještě včera těšila z maličkostí všedního dne. Včerejšek však přešel v dnešek a jako každý jiný den po sobě zanechal spoustu bolesti, žalu a trápení, včetně konce jisté Květy Málkové, kterou na statku kopl do spánku kůň. Její vlastní kůň, miláček grošák Ferda. Když začal jankovat a vyhazovat kopyty, chudák vlastně ani nevěděl, že má Květušku za sebou. Když jednoho štípne pod ocas ovád, to se pak holt těžko udržíte.

Hloušek si ledvinu dlouze mlčky prohlížel, pak dostal nápad. Udělá radost Starýmu. „Starej je od dob, co mu manželka utekla s tím mladým docentem z technický fakulty, pořád ještě hrozně skleslej a málomluvnej,“ pomyslel si. „Dřív byl samej sprostej vtípek, samá srandička, teď člověku pomalu ani neodpoví na pozdrav. Jenom si tak něco zahučí pod fousy, kývne hlavou, ani do očí se kolegovi nekoukne.“

Číst dál

Posted in Povídka | Tagged , , , , , , , , , , , , | Comments Off on Ve formalínu