Nezahrada

Sentiment mě poslední dny nutí vzpomínat na Vánoce konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Vánoce těchto ztracených dnů byly temné, nicméně příjemně a enigmaticky temné, hořkosladké a mysticky industriální. Dozvuk normalizačních tendencí eliminovat všechno s náboženstvím související se v nich spojoval s přirozenou lidskou touhou po nějaké formě spirituality. V tichém konfliktu těchto dvou proudů se rodila zvláštní estetika čadivých svíček z pančovaného parafínu, papírových Betlémů od Alše (osvětlených žárovičkou a plochou baterií), jedovatých „no brand“ prskavek, andělských zvonění očesaných o původní prvorepublikové andělíčky, čokoládových Mikulášodědomrázů, celofánu, kýčovitých sněhových vloček z plastu, kolekcí zabalených do těžkopádných papundeklových krabic, elektrických svíček na stromeček schopných v nestřeženém okamžiku vyvolat požár, kapří krve klokotající v odpadních výlevkách a kýčovitých pohlednic rozesílaných širokému příbuzenstvu.

Číst dál