Řekne-li se sluníčkář nebo sluníčkový člověk, většina si nejspíš představí osobu v batikovaném šatu, slaměném klobouku a s dredy na hlavě, která pokuřuje zelený list a divoce kolem sebe mává cedulí s nápisem “Uprchlíci vítejte!” Nahlížen optikou průměrného Čecha je sluníčkář naiva věřící v multikulturní model společnosti, někdo, kdo se zaštítěn heslem Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí ze všech sil snaží bojovat za práva cizinců “tmavší pleti,” aniž by se nějak výrazněji zajímal o osud vlastní …ehm…vlastní vlasti. Za antagonisty sluníčkářů pak můžeme považovat Xenofoby, zkráceně fobíky, osoby mající ve srovnání se sluníčkáři zcela obrácený žebříček hodnot: Zájmy národu jsou jim bližší než zájmy přistěhovalců. A samozřejmě také zbožňují intelektuální hudební uskupení Ortel, drsňácké koženkové bundy, Ortel, baseballové pálky, tetování a Ortel. A Orlík. No… popojedem.
Jenže kde se vlastně výraz sluníčkář vzal? Pustil jsem se do průzkumu a dostal se až k samé počáteční nahé sluníčkářské singularitě a vůbec prvnímu sluníčkáři. Respektive sluníčkářce.
Wikipedie říká, že za masovým šířením slova sluníčkář stojí známý český novinář Jiří X Doležal. Ten 28. března 2013 toto slovo použil ve svém článku o Haně Humpálové a Antonii Chrástecké, dvou českých dámách, které se vydaly na dobrodružnou cestu po Blízkém východě, jež skončila zajetím obou dívek islamisty, jejich několikaletým vězněním a následným vykoupením za pěkných kulatých 150 000 000 korun českých. Wikipedie má samozřejmě pravdu. Nicméně Jiří X Doležal pojem sluníčkář nevynalezl, pouze si ho osvojil během svých potyček s neblaze proslulou a dnes již neexistující skupinou internetových trollů známých jako Sdružení bezcitných, cynických a zlých individuí, s níž na počátku roku 2013 svedl několik mediálně-virtuálních bitev.
Existují jednoznačné důkazy, že výraz sluníčkář znalo Sdružení už v první polovině roku 2012. Na svém blogu ho například opakovaně používá jeden ze členů Sdružení vystupující pod pseudonymem “Jan Kalach.” – https://jankalach.wordpress.com/ (stačí stisknout ctrl + f a slovo si v sáhodlouhém textu vyhledat). Výraz měl onoho času úplně jiný význam a v žádném případě jím nebyli nálepkováni multikulturní nadšenci. Šlo o označení pro osoby, které tehdejší trollí projekty (Maminkovský pedoráj, tlusté dívky nemají právo na lásku, den kopání do psů nebo vozíčkáři – lidé nebo stroje?) vnímaly ne jako recesi ale coby nebezpečné počiny anonymních psychopatů a vyvíjely urputnou snahu o jejich ukončení. Jednou z nejpočetnějších skupin sluníčkářů byli toho času milovníci psů, které trollové opakovaně – až k naprosté nepříčetnosti – dráždili různými obměnami facebookové stránky Máme rádi psí maso, v níž docházelo k veřejné výměně nejrozmanitějších receptur. Tito proto-sluníčkáři byli v podstatě nevědomí troll hunteři, co se pustili do boje s větrnými mlýny, aby z něj posléze utíkali s pláčem a voláním svých maminek.
Marie Škardová Sluníčkáře ve své bakalářské práci “Sdružení Bezcitných Cynických a Zlých Individuí: Trolling na sociální síti Facebook v českém prostředí” definuje takto:
“Souhrnné označení pro uživatele internetu, kteří vystupují proti černému humoru, cynismu, zlu a nechutným věcem na internetu. Zaštiťují se mírem, láskou, lidskostí a morálkou, paradoxně však často používají nejhorší urážky a výhrůžky. Podobný význam má pojem „internetoví moralisté,“ označující uživatele, kteří na internetu morálně odsuzují věci jim nelibé. Členové Sdružení často vnímají trolling jako boj proti sluníčkářům.”
O multikulturalismu nebo Václavovi Havlovi zde není jediná zmínka.
Dobře. Jak se ale k výrazu sluníčkář dostalo Sdružení bezcitných, cynických a zlých individuí? Dlouhou dobu jsem byl názoru, že sluníčkář je neologismus vytvořený samotnými trolly. Nedávné zjištění (ve skutečnosti nesmělé doznání) tento můj názor ale vyvrátilo. Původ slova leží zcela mimo facebook. Zrodilo se v mysli důmyslného prozaika, kreslíře a ilustrátora Eduarda Vrány během jeho pobytů na literárním serveru Písmák, a jde ve skutečnosti o derivát nicku tamní uživatelky sestricka.slunicko1.
O osobě skrývající se pod tímto nevinně znějícím nickem toho víme jen málo. Její křestní jméno zní Kamila, bydlí pravděpodobně v Ostravě a na Písmák se zaregistrovala na jaře roku 2007. Na zmíněném literárním serveru neblaze proslula svým velmi zjednodušeným vnímáním světa a zároveň agresivitou vkládanou do komentování čehokoliv, co je v rozporu s jejím osobním modelem fungování reality.
Eduard Vrána označoval výrazem Sluníčkář osoby charakterově blízké sestřičce sluníčko. Nutno podotknout, že takových se po Písmáku svého času pohybovalo opravdu překvapivě velké množství a nad jejich myšlenkovými pochody zůstával rozum stát. Zvukomalebný výraz se stal rychle součástí slovníku skupiny osob kolem Eduarda Vrány, a právě tyto osoby ho zanesly do diskuzí facebookové skupiny Sdružení bezcitných, cynických a zlých individuí. Podařilo se mi dostat se ke konkrétním jménům, nicméně jsem slíbil, že je nevyzradím a tento slib hodlám dodržet. Ve sdružení se stal výraz velice oblíbeným a frekventovaně používaným, během krátké doby překonal hranice virtuálního světa a veskrze články Jiřího X Doležala vstoupil do slovníků podstatné části obyvatel ČR.
A tady pohádka končí. Vtipné na celé věci je to, že prapůvodní “sluníčkářka” sestřička sluníčko nejspíš vůbec netuší, že svou dávnou volbou vlastního nicku rozhodla o jednom z nejčastěji skloňovaných slovních novotvarů uplynulých tří let.
Dodatek: Omlouvám se Eduardovi Vránovi za toto nejspíš ne zcela očekávané odhalení, ale opravdu jsem nemohl jinak! Svět si navíc zaslouží vědět pravdu!
