Se zesnulou Helenkou Růžičkovou jsme se rozloučili v rodinném kruhu masných výrobků
v troubě řval pivní pudl
opakoval: hlavně pietu, hlavně pietu, hlavně pietu!
na chodbě řezník v černém sáčku probouzel k životu svou věrnou ovarovou hlavu
chtěl si s někým popovídat
gangréna šňůrkou ze splachovadla sama sobě zašívala ústa
nechtěla rušit
venku bylo hezky
tedy ze stropu sice chcalo
protože sousedi na něco podstatného zapomněli
ale každý z přítomných si z domova přinesl deštník
tak to příliš nevadilo
Předseda národního výboru měl krásnou smuteční řeč
Sice to byla jenom samomluva syfilitika, ale všem se to stejně hrozně líbilo
tleskali tak vehementně, až se z ledničky ozval Goebbelsův smích
Na to pár klonů Zdeňka Srstky otevřel okno do dvora
někdo zazvonil na kravský zvonec
Helenka se s lehkostí třísetkilogramové baleríny vymrštila ze žehlícího prkna
a než dopadla na dno kontejneru
stihla sežrat uzenou makrelu
Byl to povedený obřad
akorát děti brečely, protože se těšily na obíračku
to víte, nemůže být pořád posvícení
hladila je po hlavách soudružka vychovatelka
a děti to chápaly
pak zapadlo sluníčko a všichni šli spát
jen ten pudlík v troubě pořád řval: hlavně pietu, hlavně pietu, hlavně pietu!
naštěstí ho nikdo neslyšel
