Scéna: Na jevišti alespoň dvacet centimetrů skutečného plážového písku. Nasvícení vytváří dojem slunečného dne.
Postavy: Tři starší muži oblečení do jednodílných černobílých pruhovaných dámských plavek. Jejich pracovní název – Anonym A, Anonym B, Anonym C
Opona nahoru
Anonymové stojí vedle sebe čelem k hledišti
Anonym B: Tenhle měsíc jsem dělal inventuru. Zjistil jsem, že jsem se celkem sedmnáctkrát narodil.
Anonym A: Bylo to celkem potěšující zjištění. (s úsměvem na tváři)
Anonym C: Jenže pak jsem přišel na to, že jsem během té doby jenom dvanáctkrát umřel.(cynicky)
Anonym B: Kam se mohlo podít těch pět smrtí?
Anonym A: Smrt se přeci nemůže jen tak vypařit.
Anonym C: Ale může, samozřejmě, že může…
Anonym A: Třeba jen tak vytěkaly do vzduchu jako louže rozlitého éteru!
Anonym C: Ale to si nemyslím…
(deset vteřin ticha)
Anonym B: A jak dlouhý byl vlastně ten poslední měsíc?
Anonym A: Třicet dní?
Anonym C: Třicet životů?
Anonym A: Život je nádherná pavučina z vlasů nezletilých dívenek! (radostně)
Anonym B: Život je pavučina z tenkých kapřích střívek…
Anonym C: (skočí mu do řeči) Ticho! Co je organické, to mě nezajímá! (zhnuseně)
Anonym A: Ano, pavučina z tenkých kapřích střívek, které se při západu slunce lesknou jako rozžhavené kytarové struny!
Anonym C: Dost! (vztekle)
Anonym B: Život je neustálé potápění se do sladkých tělesných šťáv!
Anonym A: Život je radost z převtělování!
Anonym C: (zacpe si uši) Ne!
Anonym A: Život je přelévání!
Anonym B: Jsem tak šťastný, že můžu být naživu!
Anonym A: Ano, jsem šťastný! Nebojím se smrti, protože mě jako malého naučili, že smrt je jen jedno velké neškodné nic, do kterého jednou spokojeně usneme!
Anonym A, B: Život může bolet, ale i když bolí, je morbidně příjemný!
Anonym B: A přiznávám, že nejsem masochista!
(A a B se hlasitě zasmějí, C odmítavě vrtí hlavou a hledí do písku)
(deset vteřin ticha)
Anonym C: Život je systém. (trpce)
(deset vteřin ticha)
Anonym A: Sedmnáct životů.
Anonym B: Dvanáct smrtí.
Anonym C: Každý z nás si myslí, že ví.
Anonym B: A co je absolutního?
(deset vteřin ticha)
Anonym B: Půjdu se vykoupat
Anonym A: Ulovím v moři ostrorepa a udělám si z něj čepici.
Anonym C: Mám se opakovat? Co je organické, to mě nezajímá!
Anonym B: Jenže i tak se půjdu vykoupat.
Anonym A,B: Jenže i tak se půjdu vykoupat.
(pět vteřin pauza)
Anonym C: Jenže i tak se, do prdele, půjdu vykoupat. (důrazně)
(Všichni tři se otočí zády k hledišti a pomalu odejdou ze scény, poté je na jeviště z výšky svrženo velké množství živých mořských plodů – ryb, garnátů, olihní, chobotnic, krabů. Deset vteřin pauza, pak postupné ztlumení světel)
Opona
